trénink s trenérem

Trenér versus Závodník

Ve sportu existuje velké množství tréninkových systémů, které vedou k nějakému cíli. Jinak tomu ani v běžeckých vytrvalostních disciplínách. Žádný systém by však v případě, kdy nám jde i o výkony, neměl být paušální a měl by být ušitý na míru pro každého sportovce zvlášť.

trenér a běžecTrenér by měl být odpovědný za to, jaký dlouhodobý i krátkodobý tréninkový plán zvolí a zda postihuje všechny potřeby a nároky organismu a psychiky, které má svěřenec. První, na co se trenér dívá, je somatotyp sportovce ve spojení s jeho psychikou.

Zatímco somatotyp je relativně dobře čitelná záležitost, poznat svěřence po psychické a mentální stránce může znamenat někdy i roky bádání a odkrývání, a to především v případech – jak tomu říkám – slupkové povahy.

Slupku okolo nás vytvořil náš strach, má nás chránit před výpady okolního světa, ale také před tím, aby do nás někdo viděl. Slupka ovšem brzdí všeobecně náš pokrok a uvězňuje strach uvnitř v nás, kde roste a roste. Blokuje nás a blokuje samozřejmě i naše výkony, když máme něco předvést, protože se pak snažíme dělat vše na sílu, snažíme se vše překonat vůlí a vytrácí se radost a nadšení, což je základní pohonná jednotka maximálních výkonů.

Samozřejmě, ve chvílích, kdy máme předvést něco na hranici svých možností, musíme se soustředit, přijde i trocha strachu, jenž má ale spíše podobu nedočkavosti v očekávání a neblokuje nás, protože naše základní energie vznikající během přípravy je nadšením z vlastního snu, radost z překonaných překážek, těšení se na vlastní závod, které ve spojení se zdravým sebevědomím utvářejí náš budoucí výkon.

Sebevědomí závodníka

Sebevědomí je další „vlastnost“, kterou musí trenér při sestavování plánu reflektovat. Co se ale skrývá pod pojmem sebevědomí? Nabízí se odpověď „vědomí si sebe sama“. A je to přesně tak. Sportovec se zdravým sebevědomím si je totiž zcela zřetelně vědom toho, že nemusí a nebude nikomu nic dokazovat a to dokonce ani sobě samému.

Je si vědom své síly, váží si sebe a respektuje soupeře. To je důležité v rámci toho, jak je schopen prodat svou sportovní formu, ale také jakým způsobem zvládá tréninkovou zátěž.

K těmto aspektům, které musí mít trenér na zřeteli při sestavování tréninkového plánu, je potřeba celkem logicky přihlédnout k dalším věcem, jako je sportovní minulost, věk, časové a psychické zatížení mimo trénink, zázemí apod.

Každý asi cítí, že pokud budou dva běžci se stejným reálným cílem, ale jednomu bude 20 let s roční sportovní minulostí a druhý bude 50letý atlet, už jenom na základě těchto dvou aspektů bude příprava jiná.

Individuální přístup

Individualizace tréninku je tedy jediná možnost, jak ze sebe vydat to nejlepší, co v nás je, v podmínkách a možnostech, které máme. Zároveň je to i příležitost v růstu nás samotných obecně, protože během spolupráce mezi trenérem a svěřencem působí jeden na druhého, jde jim o stejnou věc, důvěřují si, debatují o tom, jak se posunout a tím se navzájem velmi ovlivňují.

Individualizace tréninku znamená spolupráci. Taková spolupráce je poznáváním sebe sama, nabízením jiných úhlů pohledu na sebe od člověka, který rozumí věci a dívá se na osobnost sportovce s cílem zlepšit jeho kondici i myšlení. Na druhou stranu opravdu dobrý závodník by nabízené možnosti trenéra měl přijmout na základě pozitivní kritiky a zpětnou komunikací pak dají společnému cíli ty správné energie a formu.

Vztah trenér – závodník se tak stává živým organismem, který může mít mnoho podob a kde rozhoduje vzájemná důvěra. Jejich společný cíl je pak opečovávanou květinkou.

Váš Pavel Novák

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *