20.9.2015
Kategorie: Motivace, Nezařazené

Sport a vnitřní štěstí

Představme si, že jsme bytostí, která sídlí v našem těle. Tělo pracuje v podstatě samostatně na základě přesně daných biologických postupů, reaguje na podněty z vnějšku a zároveň na podněty od nás.

 

Pokud tělo cítí chlad, má spoustu postupů, jak zachovat funkčnost v daných podmínkách – od periferní vasokonstrikce, kdy omezí průtok krve v končetinách a tím i ochlazování krve v těchto částech těla, přes svalový třes ve snaze vyrobit teplo, po maximální zpomalení metabolizmu a srdeční činnosti jako poslední zoufalý krok pro přežití.

Má tedy vlastní mechanismy, kterými reaguje na okolnosti a reguluje svůj stav.

My, jakožto bytost „sídlící“ v tomto těle, se také snažíme reagovat na základě informací, které nám tělo dodá. Snažíme se dostat do míst, kde je tepleji, nebo se více oblečeme či zamezíme prochladnutí výměnou mokré části oděvu.

cropped-cropped-evocative_imagery1Řeknete: Ano, to vše je role mozku, který to vymyslí a vydá pokyn. Máte samozřejmě pravdu, ale pokud přijmete tezi, že nejste svým tělem, pak nejste ani mozkem. Možná se ale s mozkem dělíte o řízení svého těla. Určitá část mozku tedy pracuje samostatně, jakoby odděleně, a určitá je napojena přímo na vás, na vaši bytost – tato část pak  pracuje na úplně jiném podkladu a je nadřazena nižším etážím mozku.

Někde mezi vámi a tělem jsou pak myšlenky, které si můžeme opět schematicky rozdělit na myšlenky vědomé a podvědomé. Jogíni jsou dokonce schopni vědomé myšlenky vidět jako něco, co běží mimo jejich vlastní bytost, a díky tomu na ně nereagují typickým způsobem – dá se říci, že nejednají podle nich, jen je registrují.

Podvědomé myšlenky si neuvědomujeme, ale mohou být základním kamenem toho, proč „jsem to nedal.“

Mozek skladuje informace, které během života nastřádal, snaží se z nich vytvořit modelové situace a podle těchto modelů pak reaguje. Když například opakovaně selžete ve chvílích, kdy máte pocit, že jde o všechno a následuje silné zklamání, vytvoříte si podvědomě modelovou situaci.

Podvědomá samostatná inteligence, která chce pro vás to nejlepší, se potom zklamání a stavům s ním spojeným bude chtít vyhnout tím, že se bude bránit situaci, kdy opět „půjde o všechno“. Jen pomyšlení na ni budete prožívat nepříjemné pocity, dostanete strach a tělo začne reagovat na různých úrovních, které v konečném důsledku zablokují velkou část vašeho potenciálu.

Reakce této inteligence nemusí být samozřejmě jen blokující, může nám leckdy naopak pomoci, usměrnit nás správným směrem, protože modelové situace samozřejmě fungují i naopak, pozitivně.

Motion blurred runner in a race

Za totálním selháním ve sportu může stát každopádně právě zmíněný mechanismus. Salvatore Antibo, běžec světových kvalit, před mnoha lety mluvil o tom, že se mu zpočátku kariéry stávalo, že během některých závodů najednou nemohl běžet, ze zcela nepochopitelných důvodů mu poklesl výkon o několik tříd.

Pracoval na tom se svým psychologem velmi dlouhou dobu, až spolu došli k tomu, že v mládí zažil určitou situaci (neuvedl přesně jakou), která ho zablokovala vždy v závislosti na určitém vývoji v závodě. Tento blok se sice zdál být na první pohled náhodný, avšak nebyl.

Kde tedy hledat pomoc, když nejsme schopni prodat ovoce svého snažení? Určitě v práci se svým nitrem, protože právě tam se blok nachází, uskladněný k použití.

Můžete se obrátit k psychologům, kteří mají vypracované techniky a dokážou problém najít a vymazat ho, osobně jsem však přesvědčen, že to jde i jinak – celkovým náhledem na život. Podívejte se na některé špičkové sportovce: Jsou to vlastně šťastné děti, které si hrají.

Ano, dokážou makat a jít za svým cílem, jejich motorem je ale krásný dětský sen, který je naplňuje. Hrají si, a pokud tuto hru přenesou i do rozhodujících okamžiků, podvědomí to nikdy nemůže vyhodnotit jako situaci, kterou je potřeba blokovat.

Pokud tedy budete všechny okamžiky svého života brát jako hru a budete to tak opravdu prožívat, a pokud se budete zároveň řídit vlastní intuicí, zjistíte, že jednáte ve všech situacích uvolněně, s čistou hlavou a s nadšením.

CSP2Tak se postavíte i na start svého závodu a podáte výkon adekvátní tomu, co máte natrénováno a jaké úsilí a nadšení jste do něj vložili.

K tomuto stavu se může dostat úplně každý. Musí ale zaplatit – prací na sobě. Je to postupný proces, při kterém ale budete objevovat tak nádherné věci, až budete žasnout. Možná změníte názor na sebe i ostatní lidi; situace, které by ve vás dříve vyvolávali vztek, budete možná řešit s úsměvem, v klidu a bez špatných vnitřních pocitů (emocí). Otevřou se vám nové brány a obzory. A třeba se stanete opět dětmi, šťastnými a hravými – aspoň občas. Tedy pokud to opravdu budete chtít.

Běžecký trenér Pavel Novák

 

 

Štítky:

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *